Naira |1|

17. listopadu 2016 v 20:00 | Bluepony

Hnědovlasá mladá dívka pokleknula ke stopám v mokré hlíně, zkušenýma očima si je začala prohlížet. Nemůže to být dlouho, co tudy zvíře prošlo. Podle tvaru stopy, šlo soudit, že se jednalo o sudokopytníka ne moc velkého vzrůstu. Děvčeti může být něco mezi šestnácti a sedmnácti lety, čokoládově hnědé vlasy se na konečcích mírně vlní. Z tmavých očí srší odvaha a odhodlání. Na sobě má obyčejnou bundu vycpanou vlnou a hnědé tričko a kalhoty má ustřižené těsně pod koleny. U pasu jí tančí dýka.
Christinn pokračovala dál po stopách. Pokud ztraceného beránka nepřivede zpátky, nedostane zaplaceno. Když nedostane zaplaceno, nebude mít na jídlo. Našlapovala opatrně a pozorně poslouchala, kdyby náhodou zaslechla zvuk bečení. Dívka začala přidávat do kroku, musela si pospíšit, blížil se večer a nerada by potkala třeba vlky.

Na les se začaly pomalu snášet potemnělé stíny. Christin se začala obracet zpátky k vesnici, když tu spatřila beránka, který poklusával namístě, nervózní a vystrašený. Dívka netušila, co by mohlo toho malého takhle vyděsit, přišla blíže a chytila jej zezadu za rohy. Zvířátko se chvíli vzpouzelo, ale nakonec se nechalo vytáhnout do lidské náruče. Beránek se třásl. Christinn zjistila proč.
Asi padesát metrů od nich stála osoba, v černé kápi. Christinn strnula uprostřed pohybu, ten člověk vyzařoval zvláštní zlověstnou auru. Dívaly se na sebe, dívka začala pomalu couvat s beránkem v náručí. Cítila, jak se jí zrychluje tep a dech. V lese byla čím dál větší tma, což neuklidňovalo situaci. Udělala jediné, co jí napadlo. Obrátila se od osoby zády a dala se spolu s beránkem v náručí na úprk do vesnice.

Osoba neotálela a vyrazila za ní. Les padl do absolutní tmy. Christinn připadalo, že běží věčnost. Měsíc byl schovaný za mraky a proto běžela po paměti. Zvuk jejího dechu se mísil se zvukem jehličí a klacíků, které jí praskaly pod nohami. Měla pocit, že ta osoba za ní letí, protože neslyšela kroky. Jakmile se dostala na světlo vesnice, osoba se zastavila. Zasyčela a zmizela v temnotě lesa. Dívka zaběhla do statku a zavřela beránka do stání vedle svého vraníka.

Tomu položila hlavu do hřívy a začala ho hladit po hlavě. Christinn ztěžka oddechovala Asoffesovi do krku. Tichým hláskem mu vyprávěla, co se jí přihodilo. Zvíře jí pečlivě poslouchalo. Náhradní rodiče jí řekli, že Asoffes byl darem po matce. Jak je vlastně možné, aby kůň žil tak dlouho? No, Asoffes je pegas, ti umírají až se svým pánem. Ovšem neví se, jestli Asofess považuje za svou právoplatnou paní Christinn a nebo její zbloudilou matku.

Než odešla, věnovala hřebci pusu do kštice. Musela se nahlásit. Opatrně vešla do světnice osvětlené jen jednou svíčkou. Místnost byla poměrně malá. Plnilo jí totiž docela dost nábytku. Dva stoly, křesla, spousta knihoven a truhel. Od stolu vzhlédnul starý, obtloustlý pán. "Našla jsi ho?" zeptal se hrubým hlasem. Z pod bílých vlasů na Christinn hleděl pár modrých, chladných očí "Ano..." Muž se jen ušklíbl nad její odpovědí a posunul po svém stole pár zlatek. "Tady je tvá odměna, odečetl jsem ti výdaje za ustájení a ubytování.." Dívka sebrala pár mincí a zmizela dřív, než si to rozmyslel.

Christinn to tam nesnášela. Nejraději by se vrátila do starého příbytku v lese, ale její adoptivní rodiče zemřeli a ona musela jít pracovat do města. Nikdy neměla žádnou školu, neumí číst, ani psát. Možná trochu počítat. Její pokoj byl neveliký. Stará postel, skromný šatník, malá pokladnička, stolek a knihovna.

Dívka ulehla na svou rozvrzanou postel a zavřela oči. Miluje spánek. Ve snech totiž může potkávat ty, které tak dávno ztratila. Místo, kde je opravdu volná...
 

Aion

14. listopadu 2016 v 15:13 | Bluepony |  Other


O hře: Aion je fantasy MMORPG za jejímž vývojem stojí jeden z nejsilnějších korejských vydavatelů NCsoft (stojí za populární sérií Lineage a Guild Wars.) Aion byl vyvíjen jako mix východního a západního stylu MMORPG her. Od svého spuštění v listopadu roku 2008 si na korejském trhu vypracoval pozici jasné jedničky a drží si ji i nadále. ZDROJ

Je hra placená? Ne, není
Musí se staovat? Ano,

Výhody: velmi kvalitní grafika a děj. Funguje podobně jako Metin2 takže si zkušenější hráči nemusí převykat na nový herní systém. Velmi obsáhlá tvorba postavy a prostředí hry.
Nevýhody: Dlouhé Updaty na začátku hry. Občasné sekání intra nebo animací.

Jazyk: Angličtina

O co jde? Jsou zde dvě válčící rasy: Elyos a Asmodians. Tyto dvě rasy spolu válčí o území Aionu. Elyos, jsou přátelší a milí, ke svému druhu, ale Asmodians opovrhují. Kvůli jejich velkolepé zemi, se začaly chovat arogantně. Asmodians se uvrhly do temnoty a bývají bezcitní. Když chtějí, jsou loalní a štedří. Je jen na vás, na kterou stranu se přidáte...

Já a Aion: Hrála jsem již spoustu RPG, ale ani jedna z nich si mě nezískala tolik, jako Aion. Ráda si totiž hraji se vzhledem postavy, což hra umožňuje. Poskytla mi i spoustu jiných zaměření, než jen klasické: Mág, Warrior, Priest a Scaout. Jsou zde navíc Artist a Engineer. Dále mě okouzlila i grafika a volnost hry.
Co mě ovšam vadí, je to, že na vysokých lvl. si lidé musí schánět skupiny, ve kterých budou postupovat a válčit. V chatu to běží furt: Nábor do group! Co mě ještě štve, je to, že Attack je na levém tlačítku myši, stejně jako pohyb postavy. Což znamená, že když kliknete mimo Target, tak se vaše postava začne posouvat.
Aion vám rozhodně doporučuji, když by jste ho náhodu měly, stačí se domluvit a zapaříme :DD






Chantelle Evenoir - Character

12. listopadu 2016 v 20:46 | Bluepony |  Characters


Celé jméno: Chantelle Evenoir
Přezdívka: Chant
Věk: 400 (ale už tak 380 let tvrdí, že jí je 20)
Pohlaví: Žena
Druh: Démon
Národnost: Anglická
Výška: 160 cm
Hmotnost: 48 kg


Vzhled: Chantelle je menší postavy. Je hubená, spíše sportovní typ, ale o vyvinutosti u ní moc mluvit nelze.
Má krátké blond vlasy, vzadu rozcuchané delší ofinou. Má modré oči.
Má možná trochu větší hlavy v poměru proti tělu (o obsahu bychom mohly polemizovat celkem dlouho).



Osobnost: Chantelle se snaží maskovat své pocity. Nosí si kamennou tvář, ať už se cítí smutná nebo veselá.
Když je ale s někým, komu důvěřuje umí se skvěle bavit. Nemá ráda muže (né že by byla teplá). Takže si nerada přiznává lásku a chová se trochu arogantně.

Má ráda: modrou, kytky, kočky, hudbu a knihy
Nemá ráda:Clauda, Aloise, Clauda, Clauda, Clauda, déšť, sníh, zimu, Clauda, debily, Clauda a Clauda.
Zájmy: Tanec a čtení knih

Přátelé: Claire E. Daren, Mei-rin.
Nepřátelé:Claud a Alois (Clauda nikdo nemá rád a Aloise protože v něm vidí spratka, který si nezaslouží její mladou paní)
Crush: Sebastian (nechce si to přiznat)
Smlouva: s Claire E. Daren
~Jedna z hlavních postav do nového příběhu: Zpečetění, na kterém spolupracuji s Lunar-dream
 


Naira - prolog

10. listopadu 2016 v 19:16 | Bluepony



Noc. Čas, kdy většina tvorů klidně spí, nechává se unášet vlnami představivosti. Vítr tiše skučí tmavým lesem a nese si s sebou typický pach jehličí. Nad zemí se vznáší jemný opar a modrý měsíc svým jemným svitem vpouští trochu světla do spícího prostředí. Houkání sov a občasné vytí vlků, vnášejí do noci trochu života. Kmeny stromů skrývají mnohá, neobjevená tajemství, spusta dobrodružství, které by spíše připomínaly pohádky. I tento vzdáleně klidný čas je jen předehrou pro nejhorší období.

" Rychleji Asoffesi..." Jemný dámský hlas a zvuk kopyt narušil klid noci. Lesem projížděla žena tmavé kápi na svalnatém, mladém koni. Stromy na dvojici vrhaly stín a tak byla vidět pouze silueta. Kůň i žena byli na konci svých sil. Museli urazit dlouhé kilometry bez přestávek. Ovšem myšlenka na to, že se již blíží k cíli, je hnala dál temnotou.
Za chvíli vyjeli z lesa. Na světle měsíce se odhalila skutečná podoba hřebce. Na jeho bocích se vyjímala dvě mohutná křídla z černého peří. Mýtina byla ze všech stran lemována stromy, svit luny dával trávě namodralý odstín a vítr tvořil vlny. Vypadalo to jako noční moře. Na jeho konci stála malá dřevěná chaloupka s přístavbou. Komín jemně vypouštěl kouř a jemné světlo z jednoho z oken značilo, že i v pozdním večeru se zde žije.

Žena pobídla koně do klusu, konec jejich společné cesty byl již na dosah ruky. Žena zastavila u vchodových dveří. Položila k nim malý raneček- své dítě. Uložila k němu malý dopis. Pegase přivázala k zábradlí a objala jej.
"Asofessi, děkuji, že jsi mi byl tak věrný..." Pronesla třesoucím se hlasem. Vraník odfrknul. Žena se usmála, jakoby rozuměla tomu, co jí zvíře říká.

Zaklepala na dveře chaloupky a vydala se zpět do lesa. Nevěděla, co jí čeká dál. Její život není důležitý. O vše přišla. A co bolelo nejvíce, bylo to, že nemůže vychovávat svou dceru. Ohrozila by jí. Chce, aby žila normální život.
"Esenkle une anka, Christinn..." Zašeptala slova a nechala noční vítr, aby je zanesl k její dceři...



,,Esenkle une anka," = ,,Přeji ti štěstí,"

Naira - rozcestník

10. listopadu 2016 v 19:12 | Bluepony |  Stories by me

Noc. Čas, kdy většina tvorů klidně spí, nechává se unášet vlnami představivosti. Vítr tiše skučí tmavým lesem a nese si s sebou typický pach jehličí. Nad zemí se vznáší jemný opar a modrý měsíc svým jemným svitem vpouští trochu světla do spícího prostředí. Houkání sov a občasné vytí vlků, vnášejí do noci trochu života. Kmeny stromů skrývají mnohá, neobjevená tajemství, spusta dobrodružství, které by spíše připomínaly pohádky. I tento vzdáleně klidný čas je jen předehrou pro nejhorší období.

Fantasy, Romantika, Drama, Tragedie, Kouzelní tvorové,


Welcome here!

9. listopadu 2016 v 19:56 | Bluepony |  Other

Welcome

Alloha!
Tááákže, já tě vítám na svém blogu. Možná mě znáš už z předchozího, stejnojmeného blogu, možná jsem pro tebe nová. Ať je to jakkoliv, trochu se představím. Jmenuji se Veronika, ale tady si spíše říkám Bluepony. Je mi celkem jedno, jak mě budete oslovovat. Je mi 14, ale občas se chovám jako šestiletý fracek.
Budu zde nechávat své názory, vyplňovat tagy a challenge. Taky se zde objeví mé obrázky (ne že bych byla nějaký talent). Co hlavně? Moje Oc a fanfikce. Pokud vás zrovna tohle nezajímá, ale baví vás spíše móda, řeknu vám to narovinu - tohle není blog pro vás.
Chtěla bych poděkovat Lunar, za to, že mi nastavila layout a pomohla mi ho vytvořit :) Bez ní, bych to nezvládla... Dále taky Revi (pokud to budeš číst, netuším, jaký blog máš dnes :D sorry) za podpísek, je sice starý, ale využiji ho :)



Kam dál