Naira |1|

17. listopadu 2016 v 20:00 | Bluepony

Hnědovlasá mladá dívka pokleknula ke stopám v mokré hlíně, zkušenýma očima si je začala prohlížet. Nemůže to být dlouho, co tudy zvíře prošlo. Podle tvaru stopy, šlo soudit, že se jednalo o sudokopytníka ne moc velkého vzrůstu. Děvčeti může být něco mezi šestnácti a sedmnácti lety, čokoládově hnědé vlasy se na konečcích mírně vlní. Z tmavých očí srší odvaha a odhodlání. Na sobě má obyčejnou bundu vycpanou vlnou a hnědé tričko a kalhoty má ustřižené těsně pod koleny. U pasu jí tančí dýka.
Christinn pokračovala dál po stopách. Pokud ztraceného beránka nepřivede zpátky, nedostane zaplaceno. Když nedostane zaplaceno, nebude mít na jídlo. Našlapovala opatrně a pozorně poslouchala, kdyby náhodou zaslechla zvuk bečení. Dívka začala přidávat do kroku, musela si pospíšit, blížil se večer a nerada by potkala třeba vlky.

Na les se začaly pomalu snášet potemnělé stíny. Christin se začala obracet zpátky k vesnici, když tu spatřila beránka, který poklusával namístě, nervózní a vystrašený. Dívka netušila, co by mohlo toho malého takhle vyděsit, přišla blíže a chytila jej zezadu za rohy. Zvířátko se chvíli vzpouzelo, ale nakonec se nechalo vytáhnout do lidské náruče. Beránek se třásl. Christinn zjistila proč.
Asi padesát metrů od nich stála osoba, v černé kápi. Christinn strnula uprostřed pohybu, ten člověk vyzařoval zvláštní zlověstnou auru. Dívaly se na sebe, dívka začala pomalu couvat s beránkem v náručí. Cítila, jak se jí zrychluje tep a dech. V lese byla čím dál větší tma, což neuklidňovalo situaci. Udělala jediné, co jí napadlo. Obrátila se od osoby zády a dala se spolu s beránkem v náručí na úprk do vesnice.

Osoba neotálela a vyrazila za ní. Les padl do absolutní tmy. Christinn připadalo, že běží věčnost. Měsíc byl schovaný za mraky a proto běžela po paměti. Zvuk jejího dechu se mísil se zvukem jehličí a klacíků, které jí praskaly pod nohami. Měla pocit, že ta osoba za ní letí, protože neslyšela kroky. Jakmile se dostala na světlo vesnice, osoba se zastavila. Zasyčela a zmizela v temnotě lesa. Dívka zaběhla do statku a zavřela beránka do stání vedle svého vraníka.

Tomu položila hlavu do hřívy a začala ho hladit po hlavě. Christinn ztěžka oddechovala Asoffesovi do krku. Tichým hláskem mu vyprávěla, co se jí přihodilo. Zvíře jí pečlivě poslouchalo. Náhradní rodiče jí řekli, že Asoffes byl darem po matce. Jak je vlastně možné, aby kůň žil tak dlouho? No, Asoffes je pegas, ti umírají až se svým pánem. Ovšem neví se, jestli Asofess považuje za svou právoplatnou paní Christinn a nebo její zbloudilou matku.

Než odešla, věnovala hřebci pusu do kštice. Musela se nahlásit. Opatrně vešla do světnice osvětlené jen jednou svíčkou. Místnost byla poměrně malá. Plnilo jí totiž docela dost nábytku. Dva stoly, křesla, spousta knihoven a truhel. Od stolu vzhlédnul starý, obtloustlý pán. "Našla jsi ho?" zeptal se hrubým hlasem. Z pod bílých vlasů na Christinn hleděl pár modrých, chladných očí "Ano..." Muž se jen ušklíbl nad její odpovědí a posunul po svém stole pár zlatek. "Tady je tvá odměna, odečetl jsem ti výdaje za ustájení a ubytování.." Dívka sebrala pár mincí a zmizela dřív, než si to rozmyslel.

Christinn to tam nesnášela. Nejraději by se vrátila do starého příbytku v lese, ale její adoptivní rodiče zemřeli a ona musela jít pracovat do města. Nikdy neměla žádnou školu, neumí číst, ani psát. Možná trochu počítat. Její pokoj byl neveliký. Stará postel, skromný šatník, malá pokladnička, stolek a knihovna.

Dívka ulehla na svou rozvrzanou postel a zavřela oči. Miluje spánek. Ve snech totiž může potkávat ty, které tak dávno ztratila. Místo, kde je opravdu volná...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama